Brazílie

 1. 12. 2019  Denisa Kolínská  aktuálně

V úterý dopoledne se u nás ve škole chvěly i zdi. Přivítali jsme mezi námi dva nadšené muzikanty a velké cestovatele, kteří nás ve dvou hodinových blocích vtáhli do rytmů samby, která pochází z daleké, krásné Brazílie. 

Richard Horák tam prožil jeden rok svého života. Brazilská kultura ho velice očarovala a on se po návratu do České republiky rozhodl, že si nenechá své bohaté zážitky spolu s nabytými vědomostmi z cest pouze pro sebe.

Beseda s ním a jeho kamarádem, Brazilcem Devanilem, který již tři roky žije se svou českou ženou a jejich 4 měsíčním synem v Praze, nás velmi obohatila. Promítli nám fotografie a videa, vyprávěli o tamní kultuře, jazycích a zvycích, jídle i zvířatech.

Setkání bylo provázeno hudbou, která k této jižanské, prosluněné zemi neodmyslitelně patří. Zahráli nám na kytaru, akordeon, kavakíňo a rytmické nástroje, které si mohly vyzkoušet i děti. Postupně tak vznikalo nečekané a zároveň velmi povedené improvizované představení. Nakonec jsme si poslechli autorskou píseň v portugalštině, která v sobě skrývala i pár českých slov. 

Odnesli jsme si domů kromě nových poznatků a prožitků i široký úsměv na tváři!

Rozhovor s Ríšou zde:

1) Jak dlouho už hraješ na svou malou kytaru-kavakíňo? A jak dlouho ses na ni učil?  Tento 4strunný nástroj, který tvoří spolu s pandeirem (brazilskou tamburínou)  nerozlučnou dvojici samby jsem poprvé držel v ruce před necelými 2 lety. Tenkrát jsem cestoval po Brazílii a hledal nějaký skladný a zároveň typický nástroj, který by mne zasvětil do exotické muziky. Kavaco bylo na to perfektní. 
2) Jak moc cestuješ a které země jsi navštívil? S cestováním na vlastní triko jsem začal hned po maturitě, tenkrát jsem nevěděl, co se sebou, a jen tak na nějakou školu, jako šli všichni  ostatní, se mi taky nechtělo. Zařídil jsem si pracovní víza a odletěl na Nový Zéland. Dodnes to beru jako jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Objevoval jsem jinou kulturu, zlepšil si angličtinu, poznal lidi z celého světa a sám sebe ze spousty stránek. Po Zélandu jsem žil 1 rok ve Španělsku a pak v Brazílii.
3) Jak dlouho ses učil portugalsky a které další jazyky ovládáš?  Před odjezdem do Jižní Ameriky jsem portugalsky neuměl ani slovo, ale už jsem v té době mluvil plynule španělsky. Jelikož tyto jazyky mají stejnou kolébku a jsou si velice podobné, tak jsem za půl roku v Brazílii mluvil plynule portugalsky. Nebylo to ale zadarmo, chodil jsem 2 měsíce na kurz do jazykové školy a pak další 3 studoval pilně doma. Ještě se domluvím anglicky. 
4) Jak dlouho jsi žil v Brazílii? Do Brazílie mne zavedla jedna žena a tenkrát jsme hledali způsob, jak tam být v kuse déle než 3 měsíce, protože to je maximální doba, kterou tam může strávit Evropan na turistická víza. Zaplatil jsem si tedy školu a získal víza na celý rok jako student. 
5) Máš jiné koníčky kromě hudby a cestování? Rad se udržuji v kondici, cvičím jógu a občas zajdu do posilovny. Také jezdím na koni, chodím do přírody, přes léto trávím čas na kole a v zimě na běžkách. 

6) Kde jste se seznámili s brazilským kamarádem a jak dlouho se znáte? S Devanilem to bylo poznání vyloženě přes hudbu. Na začátku tohoto roku jsem začal chodit tancovat brazilský tanec forró a lektorka tance Jana hrála s Devanilem v kapele. Chyběl jim muzikant, tak jsme se dali dohromady. 
7) Máš ženu? Ženu ani přítelkyni momentálně nemám, ale známostí je stále dost. :D
8) Jak ti chutnaly kakaové boby a kokosová šťáva? Kakaové boby mi ze začátku moc nechutnaly, teda pokud myslíš ty sušené a hořké. Jinak kakaový med, kterým jsou čerstvé boby obalené, byl výborný, stejně jako čerstvý kokos. Spolu s mangem, avokadem, tapiocou ( placka z manioku ) a acaím patří k jídlu, které mi nejvíce v ČR chybí.

9)Jak se mají brazilské děti ve školách? Jsou tam školy jiné? V Brazílii jsem bohužel žádnou 
z tamních škol nenavštívil, co jsem se ale dozvěděl při rozhovorech s lidmi je to, že celková kvalita brazilského státního školství je na velice nízké úrovni. Děti se téměř nic nenaučí a vládne tam poměrně hodně šikana a rasismus. Výjimku tvoří soukromé školy a potom státní univerzity. Ty jsou jedny z nejlepších v Jižní Americe, jsou ale drahé a pro střední či nižší vrstvu nedostupné. 

10) A co jsi v Brazílii nejraději jedl a pil? Brazilská kuchyně je velice pestrá, najdete tam úplně všechno. Co se týká nápoje, tak to asi zrovna vede čerstvý kokos. Z alkoholických drinků je to caipirinha. K jídlu jsem si oblíbil jejich tradiční kombinaci černé fazole s rýží a chilli se spoustou různé zeleniny. Běžně k tomu ještě patří maso. To jsem ale právě v Brazílii téměř přestal jíst s vědomím toho, kolik utrpení spáchané na zvířatech za tím stojí. Nemluvě o tom, že odlesňování pralesů na naší planetě je
 z největší části zapříčiněno chovem dobytka a pěstováním potravy pro něj na místech, kde před tím byly plíce naší planety. Je to smutné. Pokud se má něco změnit k lepšímu, musíme nejprve začít sami u sebe a vzdělávat tam, kde je to potřeba. To je jeden z důvodů, proč mne napadl tento projekt a dává mi to celé smysl. 

 
Děkujeme!

Mgr. Veronika Hadáčková